Zase na cvičáku s foťákem

V únoru 2001 jsme zase navštívili cvičák s foťákem. Cvičák je běžná záležitost, foťák ne. Mě tedy už bylo cca 11 měsíců a Terince přes 8 let. A tady je pár fotek z našeho cvičení. Brácha Pady s námi tentokrát nebyl, bolela ho tlapka, tak musel zůstat doma. Škoda.


Po učení poslušnosti, jsem šel cvičit obranu. Normálně tam cvičíme oba (já s bráchou) a oba páničci tam jsou s námi. Dneska měl Pady absenci a táta zase čas, aby něco vyfotil. Říkal, že hodně fotek nevyšlo, protože se to musí fotit z dálky a nebylo prý to nej počasí a navíc se tam furt hýbeme. No jen jestli není nešikovnej.




Po takové námaze je vždycky žízeň.




Terinka už tam čeká, až půjde cvičit ona. A mě tady teď odloží. No stejně se potřebuji trochu vydýchat.




Terinka se na obranu vždycky těší, protože je to její nejoblíbenější.




A zatímco mi venku s paničkou dřeme, táta si u krbu popíjí pivo.




Cestou domů jsme se zastavili pozdravit Padyho. Táta říkal, že vyfotil samý čmouhy, prý jsme lítali jako splašený. No víte vy vůbec, kolik věcí musí takový pes stihnout. Zašli jsme taky pozdravit bráchova kamaráda koně. On už nás zná a vždycky tam za náma chodí. Někdy se i spolu u plotu honíme. Je docela fajn i když to neni pes. Pokud nás na té fotce nemůžete najít, tak jsme schovaný někde v roští.




Na té poslední fotce vypadám, jak když mi narostli další nohy, ale nebojte. Za mnou je schovaná Terinka a už jsem větší než ona.