Zimní sportování

Přes týden napadl sníh a táta furt sliboval, že o víkendu budem lyžovat. Byl jsem celkem zvědavej, co z toho bude, protože jsem vůbec nevěděl, co je to "lyžovat". Táta mi to vysvětlil, tak jsem byl zvědavej, jak já budu jezdit na lyžích. Jak se ukázalo, tak táta si to naplánoval trochu jinak, jezdil na lyžích jen on a já měl být za tažného psa. No, teď to vypadá, že si jen stěžuju, ale musím říct, že mě to docela bavilo. :)
Určitou výhodou se pro toto "sportování" stávají vesnické silnice. Celkem u nich moc nehrozí, že by byly protažený natolik, že by se po nich nedalo jezdit na lyžích a pokud jsou posypaný, tak vetšinou jen trochu a uprostřed.
Tak, pár fotek z našeho lyžování.



Táta prohlásil, že je třeba po vzoru rychlonohých poslů vyměnit koně. To teda moje psí hlava prostě nevzala :). Netušil jsem, kde chce sebrat koně, navíc pochybuju, že by ho ukočíroval tak jednoduše jako mě a pak si nejsem jistej, jestli říkal rychlonohý posel nebo osel.
Nakonec se ukázalo, že jel za Padym. Dokonce mi tvrdí, že Pady prý tahá stabilněji, ale nejsou z toho ani fotky. Tak nevim, jestli mě jen neprovokuje. No ale, ať si to brácha užije taky, je to docela sranda.
Mám slíbeno, že možná pojedem i v týdnu, až se vrátí z práce.


Přestože se Glen tvářil, že by táhnul dále, bylo na něm vidět, že ho to přecejen trochu unavilo.



Nezapomněli jsme ani na Terinku, ta ale nebyla zapřáhnutá. Sice se tvářila, že mi závidí, ale táta říkal, že je to už stará dáma a už by to nebylo vhodné.
V noci je Terince zima a tak spí v přesdsíni a chodí ji přikrývat dekou.