Jaro

Na podzim se táta konečně dostal k tomu, aby zpracoval naše fotky za jaro a léto letošního roku. Navíc se ukázalo, že fotek má minimum, dokonce velmi často jsme prý vyfocený náhodou, když fotil Filipa. Pravdou zase je, že když jsme my byli štěnátka, tak jsme taky byli focený hodně. Holt úděl starších sourozenců.

Tak tady zrovna fotil přímo nás a to hezky nenápadně. Vůbec jsme o tom nevěděli. Za to potom nám furt chodil ukazovat jeden zalehnutý keříček a tuhle fotku jako důkaz. Ten plůtek tam prý není proto, abysme se tam mohli schovávat.



Aby to nevypadalo, že si jen stěžuju, tak musím říct, že poslední přírůstek naší smečky přinesl i pozitivní věci, jsme společně na zahradě podstatně častěji než dříve. Radost má hlavně Xandra, já už spíše ležím opodál a s úsměvem pozoruju to hemžení drobotiny a výchovné snažení paničky a táty.



Filipovi se zalíbily naše kotce a boudy.



Opět tátovo hraní s Filipem za asistence Xandry.



Vycházíme vzájemně celkem dobře. Rodiče Filipa vedou k tomu, že nám nesmí ubližovat a my si samozřejmě vůči němu také nesmíme nic dovolit.



Drobotina si hraje :)



Táta zkoušel udělat společné foto, ale moc se mu to nedařilo.